Tato povídka je dělaná podle Axis powers hetalia. Toto anime je o druhé světové válce a každá země má svého lidského zástupce. Ten kdo to neviděl by tuto povídku nemusel pochopit. V této povídce Dánsko a Amerika jsou holky. Dánsko chodí s Francií a Amerika s Ruskem.
Já normálně neutrální země Dánsko, jsem se bohužel zapletla do jednoho sporu.
Začalo to tak, že na mě Německo s Pruskem ušily boudu. Pokud se k nim nepřidám tak se Francie nemusí dožít druhého dne. Přes odpor Francie, jsem tu nabídku přijala. Daly mi úkol, unést mlého brášku Ameriky, Canadu. Bylo jim jedno kdy, ale udělat jsem to musela.
Jednou jsem jela za svým nejlepším přítelem Norskem. Cestou tam jsem se, ale dozvěděla, že přes Norsko pojede Canada na návštěvu do Ruska. Této chvíle jsem využila, protože jakmile by se Ludvig dozvěděl že jsem ho nechala proklouznout, Francie by si to odnesla. Norsku jsem tedy řekla, že se stavím jindy a šla jsem tedy pro Kanadu. Bylo lehké ho unést, moje sekera má dobré přesvědčovací schopnosti. Švédsko mě, ale při tom bohužel vidělo, protože se vracelo k sobě domů. Zas byl přesvědčovat Norsko aby mu přenechalo Finsko. On si nedé pokoj. Sammozřejmě hned ale volal Americe.
Amerika si chtěla na chvíli oddychnout, ale z jejího klidu jí vyrušil vybrující telefon. "A-A-Ameriko." "Ahoj Švédsko, co potřebuješ." "Ch-chtěl bych ti něco říct." "Nejdřív se uklidni ano a pak mluv." "Dobře. Dánsko uneslo Kanadu." V telefonu se najednou neozíval její hlas a Švédsko znervóznělo. "Ameriko jsi tam??? Ameriko." Amerika byla, ale mimo. Ihned zavěsila a šla domů. Tam si zbalila pár věcí a letěla za Anglií pro nějakou radu. Cestou jí v hlavě zaznělo "Sakra co to blbý Dánsko vyvádí. Chtěla zůstat neutrální, tak co to sakra dělá. Klid, musím se uklidnit ono to má určitě nějaké dobré vysvětlení." Když dojela za Anglií ten se jí tam málem sesipal když to slyšel a oba se shodly že pojedou za Ruskem aby jim pomohl. "Vím co se stalo Ameriko. A má rada je. Leť do Dánska a vem si brášku zpět. Dánsko je malá a nic ti neudělá, takže budeš mít tak nějak volnou cestu. Ale dej pozor aby tam nebil ještě někdo jinej." "Díky Rusko, kdybych se náhodou nevrátila tak se mi něco stalo a nehledejte mě." Pak se sebrala a odešla.
"Dánsko, kde je můj bráška." Rozlehlo se v mé kanceláři, když Amerika rozrazila dveře. "Ahoj Ameriko." Ozvalo se zas z druhé strany pokoje." Amerika zbledla když uviděla toho kdo to řekl. "Německo, Prusko co tu sakra děláte a kde je můj bráška!" Řekla naštvaně. Já se jen radši krčila v jednom z rohů kanceláře a chtěla jsem se pokusit od tamtaď vyplížit. "Ameriko mám pro tebe nabídku. Vrátím ti tvého brášku, ale jen pod podmínkou, že ty půjdeš s námi." Amerika se zamyslela. Prusko i Německo sledovali Ameriku a já v tom viděla šanci se vyplížit. Začala jsem se tedy plížit ke dveřím. Když jsem byla u nich a už je otvírala Prusko mi je přibouchl. "Kampak razíš." "Chtěla jsem jen ven z téhle husté atmosféry, prosím pusť mě." "Ne ne hezky tu zůstaneš s námi." "Prusko prosím, budu hned za dveřmi." "Řekl jsem ne!" "Brácho běž s ní ven tady by jen překážela." Chtěla jsem ven, ale sama. No tak alespoň tu ale nebudu muset být.
"Výš, že ta tvoje sukně je nebezpečně vysoko." "Ta sukně je takhle normálně veliká." "Vážně, nevěřím. Ale výš, že mě to dráždí." "Na to ani nemysli ta sukně zůstane na svém místě!!!" "A co takhle....." Větu nestihnul dokončit, protože ze dveří vyšlo Německo se spoutanou Amerikou. "Dánsko, vemeš Canadu a jak jsem slíbil doručíš jí do bezpečí a to je teď v Rusku." Řekl před odchodem Ludvig. "Ale...." "Žádný ale, udělěj to a hned." "Dobře."
"Canado jseš tu?" Houkla jsem do temného pokoje. "Kdo je tam?" Ozvalo se z jednoho koutka pokoje. "To jsem já Dánsko, nemusíš se bát teď tě vemu za Ruskem. Už na tebe čeká." "Vážně?" "Ano, tak pojď už se mě nemusíš bát. Já bych ti už předtím nic neudělala a natož teď." Canada ke mě celá štastná přiběhla a mi vyrazily do Ruska. Docela jsem se bála co se stane, protože Rusko ví co jsem udělala a teď když přijedu bez Ameriky. On mě zabije.
"Bráško, Rusko jsem rád že vás vidím, ale kde je Amerika?" "To bych se měl ptát já a vůbec co tu dělá ona!" Rusko začalo chytat záchvat zuřivost a už nahmatával tu svou tyč. Chtěla jsem okamžitě zdrhnout, ale do cesty se mi připletla Anglie. Tak jsem šla s pravdou ven. "No Ameriku má Německo s Pruskem." "Cože???" Zahromovalo Rusko a já viděla už jen svou smrt. "Klid Rusko, to se určitě nějak vyřeší." Začala ho ukliňovat už celkem bledá Anglie. "Prosím odpusťe mi to já neměla na výběr." "Odpustit, u tohohle to nejde." "Prosím já to opravdu udělat musela." "A co byl ten důvod aby jsi to udělala." Řekla Anglie když už zase chytla jemně růžovej odstín. "No oni pohrozoli, že mu něco udělají." "Ale komu???" Zeptalo se Rusko dost podrážděně. "Francii." Pak se tam Anglie najednou skácela smíchy k zemi. "To není vtipné." Začaly se mi kutálet malé slané kapičky po tváři a já se sesula na kolena. "Pomůžu vám Ameriku dostat zpět, ale Německo a už vůbec né Prusko se to nesmí dozvědět." "A jakou mám e záruku, že to co tu nevymyslíme neprozradíš." Řekla už vážně Anglie. "Žádnou, jen mé slovo, ale já přísahám že i kdyby mě sebevíc mučily doopravdy nic neřeknu." "Tak dobrá." Řeklo nakonec Rusko.
Dva měsíce nám trvalo vymyslet nějaký pořádný plán. Celé ty dva měsíce jsem se z Ruska nesměla ani hnout a úplně jsem zapoměla na to, že se mám aspoň dvakrát do měsíce hlásit Prusku, jinak se tam přijede podívat. Vždy jsem to dělala, ale teď jsem doopravdy zapoměla. Jednoho dne mi zazvonil telfon. "Ahoj Dánsko." "Ahoj Prusko co potřebuješ?" "No jel jsem tě navštívit, protože ses dlouho neozívala, ale když jsem sem přijel tak jsi tu nikde nebyla. Tak by mě zajímalo kam jsi odjela na tak dlouhou dobu." "No jela jsem za Norskem, už jsme se dlouho neviděly a zas tak dlouho tu nejsem. Promiň, že jsem se dlouho neozívala měla jsem dost rušno v poslední době. Jestli chceš tak já hned přijedu." "Ne, ne to vůbec nemusíš. Bys jela docela z daleka." "Ale ne ne ja tam za par dni budu." "Ne vážně nemusíš. A není ti tam zima?" "Ne není. Teď je tady v Norku krásné počasí." "Lžeš!" V tu chvíli jsem zbledla. "Myslíš si snad, že jsem úplně blbej? V Norku je teď zima. Ale ja mluvil o tom jestli ti v Rusku není zima." "Sakra kolikrát mám říkat, že jsem v Norsku a ne v Rusku." "Mám pro tebe jednu blbou zprávičku Dánsko. Nevadilo mi že jsi v Rusku, ale vadí mi to že se mi snažíš nabulíkovat bůh ví co. Takže se s Francií můžeš už rozloučit.!!!" Tutututut, zavěsil on zavěsil. "Nééééééééé." Zařvala jsem, sesula se na zem a začala jsem brečet." "Co se děje?" Zeptala se Čína. "P-Prusko zjistilo, že jsem tady a te-teď chce zabít Francii. Prosím musíte nějak zakročit." "A proč bychom měli, aspoň bude o jednoho pitomce míň." "Rusko prosím." "Můj názor jsem ti řekl, ale v mé zemi panuje demokracie, takže když tihle dva odsouhlasí tak mě nic jiného nezbude." "Číno prosííííííím musíme ho zachránit a nejen jeho. Prosíííím." "Ježiši, bolí mě z tebe hlava." "Prosíííím když to odsouhlasíš tak už na tebe promluvim jen když se na něco zeptáš. Prosíííím" "No tak dobře, ale hlavně už mlč." "Děkuju" Pak jsem se otočila směrem k Anglii. "Anglie prosím, zachráníme i Ameriku při tom." "Jseš otravná, nech mě bejt." "Prosím Anglie, diť víš jak mi na něm moc záleží. Prosíííím." "A dáš mi pak pokoj.?" "Ano přísahám." "Tak dobrá." "Děkuju. Rusko.?" "Co mám s tebou dělat, tak jdem. Ale mám novej plán když už jsi to takhle uspíšila tak z tebe uděláme návnadu. Teď je Prusko u tebe a on nikdy nikam nechodí bez Německa. Takže toho využijem a teď už jdem."
Už v Dánsku. "Ale ale kdo se nám to tu oběvil?" "P-Prusko? Já myslela, že už jsi odjel." "Ale jak vidíš stále jsem tady a výš co bude tvůj trest?" "N-ne prosím ne." Okamžitě jsem se otočila zpět ke dveřím, ale když jsem je otevřela málem jsem vrazila do Německa. "Německo ty jsi tu taky. Prosím, domluv nějak Prusku já, já už nechci." "Já myslel že jsi požádala o pomoc někoho jiného. Padej zpět dovnitř. Brácho, ale moc jí neponič ano." "Jasně neboj." A pak jen prasknul dveřmi. "H-hele Prusko já mám nápad, dívej se chvíli z okna a pak uvidíš překvapení." "Copak já myslel že nechceš." Ty seš opravdu perverzní prase. Tato myšlenka mi prolétla hned hlavou. "Otoč se." "Tak dobrá, ale pospěš si." "jasně neboj." Přeběhla jsem rychle ke své skříni a vyndala z ní svou sekeru. "Už se můžeš otočit zpět." Otočil se a trochu se zarazil "Že by jsi konečně začala vzdorovat. To se mi líbí. Tohle bude ještě zábava." Řekl a chlípně se usmál. Já se proti němu rozeběhla a rozmáchla se sekerou. On jí mečem, ale vyblokovala a sekera skončila zaseknutá v podlaze a já měla jeho meč u krku. "Tohle je na tebe moc velká hračka. Měla by jsi si vybrat něco menšího." Pak mě schodil na stůl a připotal mě k němu. Potom si sundal košily a já musela uhnout pohledem, jinak bych se nad tím jeho dokonalém těle rozpustila. Byl krásný, ale to co vyžadoval bylo hnusné. Potom když si chtěl sundat i další části svého oblečení tak se najednou rozletěly dveře a v nich stála Amerika a za ní jako její stín stálo Rusko. "Ameriko? R-Rusko?" "Překvapení. Niky nenech nikoho hlídat Itálií." Pak ona i Rusko prošly dveřmy a Prusko se docela zhrozilo nad pohledem Ruska a začal "R-Rusko já, já to nechtěl udělat t-to Německo mi jí nařídilo znásilnit." "Co, že si jí udělal?" Rusku se oběvila na čele dost velká tepající žíla a já s Amerikou která mě zrovna odpoutávala jsem dostaly záchvat smíchu. "T-ty jsi to ne-nevěděl." Rusko začalo sahat po své tyči a jakmile ji nahmatal tak se pustil do Pruska. Po chvíli leželo Prsuko na zemi v bezvědomí celé pomlácené. Chvíli na to do dveří vešla Francie. Nevšimla jsem si ho takže on došel až za mě a zezadu mě objal. "Jsem rád že ti nic není." Pošptal mi do ucha. Rychle jsem se otočila a silně ho objala. "Promiň mi to. Je to moje chyba." "Ale není, uklidnise a porsím nemačkej mě tak." "Promiň." "Neomlouvej se pořád." "Ale já musím." Pak jsem se otočila a došla k Rusku a Americe. "Promiňte mi to, je to vše moje chyba." "Netrap se tím, to nevadí." Odpověděla mile Amerika. "Moc děkuju." "Výš uvědomila jsem si, že jako malá země musíš být asi hodně ostražitá. A že naší pomoc asi nepotřebuješ, protože podle toho co jsem občas vyslechla od Itálie, tak svou zemi vedeš velice dobře. Takže hodně štěstí a kdybys potřebovala, můžeš se na mě obrátit. Ale opovaž se ještě jednou udělat něco mému bráškovi jinak neznám bratra." "A-ano a opravdu se omlouvá."
Nakonec to skončilo dobře. Německo zavřeli, Prusko někam zmizel, ale řekla bych že už si bude dávat pozor na to co dělá a Itáli ta si vše odporacovává u svého kamaráda Španělska.
Tak doufám, že se vám to líbilo :) během několika dalších dní bych se mohla pokusit napsat další povídku, ale fakt nevim jak vyjde čas.
